Dnes je výročí letecké havárie na Prateckém kopci nad Újezdem.

Přináším článek převzatý z iDnes:

Dlouho jsem nejedl maso, říká pamětník pádu letadla u Brna

velikost textu:10. října 2007  17:10Přesně před pětačtyřiceti lety se poblíž Újezdu u Brna událo jedno z největších leteckých neštěstí v Česku. 10. října 1962 se do vinohradů poblíž Újezdu u Brna zřítilo dopravní letadlo Iljušin s dvaačtyřiceti lidmi na palubě. Třináct z nich katastrofu nepřežilo. další článek

Letoun původně mířil z Košic přes Bratislavu a Brno do Prahy. Těsně před havárií se připravoval na přistání v brněnských Tuřanech.

Na neštěstí dodnes vzpomínají místní lidé. "Šli jsme s dědečkem do vinohradu, bylo to kolem desáté hodiny ráno. Pamatuji se, že byla strašná mlha. Když jsme byli u křížku na kopci, uviděli jsme jen pár stovek metrů od nás letět letadlo. Tak nějak divně. Děda říkal, že určitě spadne. A taky spadlo," vypráví dvaapadesátiletý Stanislav Husák, který byl jako jeden z prvních na místě neštěstí. Tehdy sedmiletý chlapec v osudný den viděl věci, které si mnoho dospělých nedokáže vůbec představit.

"Nejdřív jsme potkali paní s nůší na zádech, která šla proti nám, Nevěnovali jsme tomu pozornost. Později jsme se dozvěděli, že to byla letuška, která nějak z letadla vypadla a v šoku došla až do Újezda. Našli ji schovanou v kostele za sakristií," vzpomíná Husák.

Spolu s dědečkem došel až k hořícímu letadlu. Tam už byl jiný újezdský rodák Vasil Chmelák. Iljušin se zřítil jen několik desítek metrů od něj. Oba muži začali rychle vytahovat cestující z letadla.

"Strašně jsem se bál, že to dědu zabije. Poslal mě pro vojáky a se mnou poslal jednoho z cestujících, pana doktora Javoru. Měl skalpovanou hlavu a ten skalp si celou dobu držel na čele, byl celý zakrvácený. Říkal mi, že nechce umřít, že má doma ženu a děti. Bál jsem se ho," popisuje své zážitky Stanislav Husák.

Vojáky, kteří kvůli mlze nemohli místo neštěstí najít, však dovedl zpátky k letadlu. Kvůli terénu měly problémy i sanitky, kterých k tragédii přijelo hned patnáct.

O chvíli později na místo dorazili důstojníci a Husákův dědeček Josef jim ukazoval, kde všude jsou roztroušené části letadla i utrhané ruce a nohy mrtvých a zraněných.

"Dlouho potom jsem nemohl jíst maso. V letadle se bojím dodnes. Pamatuju se, že říkali, že jim zrovna servírovali jídlo," dodává Husák.

Jeho dědeček, Vasil Chmelák a Zdeňka Suchomelová, která pomáhala ošetřovat raněné, dostali vyznamenání za statečnost.

Vyšetřování později ukázalo, že za nehodu byl zodpovědný kapitán letadla, který zahynul s dalšími třemi členy posádky. Nedodržel totiž výšku ani kurs a letadlo v rychlosti přes 200 kilometrů za hodinu narazilo pravým křídlem do újezdského kopce Špidlák. Rozlomilo se, zřítilo a začalo hořet.

Újezdská radnice plánuje na místě neštěstí postavit pomníček.

Sám si pamatuji, že jsem se otcem svezl traktorem při odvozu cukrovky do sokolnického cukrovaru abych místo havárie viděl ze silnice Újezd - Otnice. Místo bylo z té vzdálenosti viditelné. Kamarád Jirka Sedláček navštívil ono místo na kole a jako suvenýr si přivezl kousek plexiskla a kousek pěnové gumy ze sedačky.

VL