Žilo, bylo stádo krav a telátek. Býka netřeba do stáda. Je moderní doba a inseminace zvládne i nezvládnutelné.
Tak v tom stádu žila kráva a byla nejchytřejší mezi všemi. Myslela si opravdu, že mezi všemi. Jenže to platilo pouze mezi krávami, což ji nenapadlo, krávu jednu. O svého malého býčka se starala moderně a tak se stalo, že když večer se ostatní telátka s maminkami loučily se dnem poděkováním za dobrou pastvu, zdraví a prosili za odpuštění všeho zlého, co ten den učinili, smál se jim ten chytrý býček. Rostl a smál se všem, silný, zdravý. Stejně jako ostatní věděl, že jen dvě cesty jsou a ty určují páni. Na ty prosby neplatí, ti jen říkají – na plemenitbu, nebo na výkrm. Proto chytrá kráva vedla býčka na cestu první.
Vybírala nejlepší pastvu, dbala na režim, stravu i cvičení. Žádné modlení. Vědecky.
Jenže ouha. Stačil opomenutý drát na pastvině a býčkova noha je roztržená. Škaredá rána. Veterinář se snaží, ale rána se nehojí. Za pár dní býčka nakládají a o jatkách povídají.
„To snad nemyslí vážně“ býčka myšlenky napadají. „ Mě??“
„Vždyť jsem nejlepší, oni to snad nevědí“ a ten řetěz na krku mě nepustí a nepustí.
„Co dělat?“
„Vždyť jsem nikomu neškodil, abych na jatkách skončil. No těm kamarádům jsem se smál, když děkovali a ochranu si přáli, ale to já nevěděl, že se mi něco může stát. Kdybych to věděl tak bych si přál, aby ten drát tam nebyl, opravdu.“ Honilo se mu kravskou hlavou. Síla a krása byla mu na nic.
Po chvíli auto zastavilo a jeho nohu prohlížel nerudný pán. Poručil sundat jej z vozidla a odvést. Strašně se bál kam vede ta cesta a ani se nevzpíral. Skončil ve chlévě.
Nerudný pán pár dní mazal nohu mastí a bylo po problému. Ulevilo se mu od strachu a večer na slámě jej to napadlo. V duchu, ani pyskem nepohnul, poděkoval, že noha se zhojila. Nevěděl, komu to bylo, ale poděkoval tak nějak jak to slyšíval ve stádu od kamarádů. Trochu se i zastyděl, co kdyby jej slyšeli?
Za pár dní býčka svázali a mezi zadníma nohama jemu velkou bolest způsobili a vola z něho urobili.
Na turistickém statku z něho tahače dětí na povozu udělali. Takové štěstí jej potkalo za jednu jedinou upřímnou prosbu. A jatka jsou daleko.
VL