Události- 18. a 19. století

I. vojenské mapování (Josefské) z let 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800 číst dál

Dlouhá léta jsem pociťoval jakousi hrdost, že slavný Napoleon si k bitvě vybral náš kraj. Možná tato definice to přesně nevystihuje, ale byla to zajímavost a rád jsem na Mohylu Míru jezdil. číst dál

Před dávnými 295ti roky byl pátek a vypasený „štajrák“ Wilibald Hanibal von Schratenbach podepsal pro Chrlické panství dokument o předání 20ti parcel  Žatčanského katastru pro novou obec Nesvačilka. číst dál

Přináším Vám starší mapu. Je na ní dobře zakreslena Nesvačilka a její okolí. Z rybníků na Borkovanském potoku jsou pouze mokřiny. Snad je z Nesvačila zbývá malý rybníček jenž dosahuje až k dnešní silnici do Žatčan v místě kde se stýkají katastry Agro Monet a Žatčanského společenství Sekanina Čumpa. číst dál

Doplňující informace k rybníkům na Borkovanském potoku. číst dál

Původně vedeno jako kovárna. číst dál

Nevolnictví je označení vztahu závislosti mezi rolníkem (nevolníkem) a majitelem půdy (pán) v předmoderní Evropě. Rolník byl nájemcem půdy a byl tak právně vázán k jejímu majiteli. Vztah zahrnoval také fyzickou závislost rolníka a jeho povinnost respektovat pánovu vůli. číst dál

1793 postavil Kolařík Ondřej, novoosídlenec spolu s dalšími jedenácti číst dál

V tomto roce nám vládnul František Josef 1. a narodil se třeba G.B.Shaw, Irský dramatik. Pouhých šest roků mohou Nesvačiláci užívat svobody, zrušením poddanství. Máme prvního, opravdového starostu, jenž bez příkazů vrchnosti vede obec. Je jím Jan Otava z č.32, pravděpodobně otec prvního faráře z Nesvačilky Cyrila Otavy. Vedl obec v letech 1850-57. Farářem na Moutnické faře byl Jan Budínský (185-57). Přesně do té doby spadá vytvoření tohoto realistického, odvážného díla. číst dál

Na světě se normálně dějí nenormální věci a normální člověk je nechápe. Nejde jenom o volby, tak třeba ten úvodní obrázek je z 22.10. 1895. Havárie na nádraží Montparnasse v Paříži. číst dál

Osmnácté století bylo optimistickým obdobím. Nové vědecké myšlenky přesvědčovaly lidi, že hladomor a nemoci mohou být potlačeny. Štěstí se stalo hlavním smyslem života. V kostelech byli zobrazování tančící svatí a andělé, houpající se na révě. Lidé dovedli využívat přírody a radovali se ze stále proměňujícího života rostlin a živočichů. Někteří zanechali hektického městského života a dali přednost bydlení na venkově. Zvali přátele, aby s nimi užívali tohoto prostředí, naslouchali hudbě, diskutovali o vědě nebo hráli hry. číst dál

13. října roku 1753 císařovna Marie Terezie podepsala patent o soupisu obyvatel její říše. číst dál

Jak jsem již zde uvedl, od roku 1969 si dopisuji s přítelkyněmi z Jižní Afriky. samozřejmě to vedlo k všeobecnému zájmu o tuto zajímavou zemi. proto Vám dnes předkládám zápis z Wikipedie o Bůrských válkách. číst dál

Dnes v pátek 13., se mi podařilo zdokumentovat existenci bývalého rybníka pod Špidlákem na Borkovanském potoku zvaný Pod Jezírkem. Hráz leží jen asi 300 od hráze Jezírka, ale je dostupná pouze po sklizni, jelikož k mostku nevede cesta. Nová parcelizace ve sloučeném JZD učinila mostek v bývalé hrázi zbytečným. Dříve býval velice důležitý, protože kopec Špidlák, vypínající se na pravém břehu, obdělávali nesvačilští hospodáři. Po hrázi vede i katastrální hranice mezi Nesvačilkou a Těšany.  Hráz je obzvláště po sklizni dobře čitelná v terénu.Její délka mohla být až 200m. Spojovala pravobřežní úpatí Špidláku s malým kopečkem na levém břehu, blíže k Těšanům. Snímky pořízené ze Špidláku to dokumentují. Orientaci usnadňuje starý topol, jenž opuštěně odolává větrům pod kopcem.  Most, jenž vzniknul na místě bývalé propusti má betonový základ a pravděpodobně dřevěnou konstrukci ze železničních pražců krytých hlínou. Na Borkovanském potoce je jediný tohoto typu. Ono když se v šedesátých letech minulého století narovnával tok potoka tak se již zde s mostem nepočítalo a tak byla vystavěna pouhá náhrada. Ostatní mosty na potoce jsou jeden jako druhý, stejného typu. Tento je tak zarostlý trávou a palachem, že nebýt topolu, těžko by se hledal. Opatrně jsem v trávě našlapoval v obavách, abych neskončil ve vodě. Zábradlí na okrajích chybí. číst dál

Tuto starou fotografii jsem dostal od své maminky. Spolu jsme na zadní stranu doplnily rodokmen. Ta fotografie musí pocházet z přelomu 19. a 20. století. Vycházeli jsme z věku hlavně mé prababičky (pod nápisem babička moutnická). Velice si tohoto fota cením, i když je necitlivě poškozeno maminčiným popisem. číst dál