Ta včerejší zpráva z Bratislavy mne vyděsila. Hrozný čin. číst dál
Zájem o dějiny rodu nepřichází z hůry a okamžitě. Je to pomalý plíživý atak historie, nálezů různých artefaktů dokládající jak žili rodiče, dědové a jejich rodiče. Najdete je na různých a často nečekaných místech a v nečekaných souvislostech. Uvedu dva malé příklady. číst dál
Stejně jako v loňské sezoně, tak i v nastávající se objeví v 1. lize žen florbalu celek Nesvačilky. Protože děvčata skončila poslední, musela absolvovat kvalifikaci. Ta dopadla úspěšně a tak můžete, milí čtenáři přijít povzbudit tým na „domácí“ hřiště do Dubňan. číst dál
Chudák vesnický učitel za dávných časů. Byl zbytečností, jež jen odváděla děti od práce. Oni vlastně lidé neznali nic než práci. Práci a zase práci. Byla to neustálá snaha o zachování holého života, o přežití k další generaci rodu. Děti byly vlastně, jen vedlejší „produkt“ sexuálního pudu. I ony se musely zapojovat od útlého věku do zápasu rodiny o přežití. Nějaké císařské nařízení o školní docházce šlo bokem, když šlo o život, to v čase, jež jsem nazval dávnými, bylo téměř denně. Jedno bylo, byly-li to časy nevolnické, poddanské či svobodné. Vždy to byly časy k placení daní. Bolestně si zvykáme na dnešní exekuce po čtyřicetileté pauze tohoto soudního produktu. Dříve se tak nejmenoval, ale vrchnost si brala jako smrt. A že ta naše vrchnost byla církevní? O to, to bylo tragičtější. číst dál
Staré letopisy zaznamenaly v roce 1278 suché léto. Snad právě proto si dva tehdejší rivalové na politické mapě Evropy vybrali pro svoji bitvu Suché Kruty. Tak tu vesnici nazýváme my Čechové, jelikož se významně zapsala do našich dějin. Doufám, že většina z čtenářů již ví, o čem se píše? číst dál
Po delší době zařazuji kousek z historie. podíváme se za moře do Jižní Ameriky. Tamní větší města jsou povětšinou starší Nesvačilky. Je to způsobeno zlatem v Peru. Lodě obeplouvající kontinent potřebovaly základny a tak vznikaly města na pobřeží. Zde je kusá historie Argentinského velkoměsta. číst dál
Máme konec srpna a zde stále probíhá boj o zrno. Ještě stále nejsou sklizeny všechny obiloviny. Nyní je to již prohraná bitva, jelikož kvalita sklizeného obilí je nyní bídná. Je vhodné pouze na krmení, což je ekonomicky nejméně výhodné. Nejvíce se vyplatí posklízet kvalitní obilí na slad a na osivo. Jejich čas v našich podmínkách již minul. Obilí mnohokráte zmoklo a zase uschlo, čímž vždy ztratilo na parametrech pro dobře placené kategorie. Dokonce i ta sklizeň na krmení bude nižší, jelikož obilí již vypadává z klasů. Sklizeň kombajny je náročnější na zralost obiloviny a na počasí. Dříve bylo nejdůležitější dostat obilí pod střechu nevymlácené. Mlátit se dalo i za půl roku. Při kombajnové sklizni se přihlíží k celkové zralosti porostu na obrovském lánu – na kopečku bývá obilí zralejší než v dolině. Vlhkost obilí je důležitá pro skladování. Počítat se musí s tím, že po výmlatu vlhkost obilí ještě o stupeň se navýší. V začátcích jsme to dělali pouhým odhadem. Počkalo se až „odešla rosa“, vydrolil se klas a hmatem se určilo, zda vyjedeme či počkáme. Později se v Moutnicích objevil přístroj na měření vlhkosti obilí. To vždy jeden kombajn zasekl do porostu asi 100 metrů a vymlácený vzorek rychle vezl agronom změřit. Nyní se používají digitální, velice přesné měřiče. Důležité je také, jak je zaplevelen sklízený pozemek. Nezralá sláma či zelené rostliny při výmlatu znesnadňují protřepávání slámy a tak mnoho zrna spadne na zem, což jsou velké ztráty. Toto při sklizni kosou odpadalo, jelikož se posečené obilí skládalo do mandelů a tam dozrálo a doschlo. číst dál