Kdysi dávno v Assýrii, mladý osel vyrazil z rodné vesnice na pokraji království , s velkými ideály do velkého města. Přinesl si z domu obrovskou pracovitost a tvrdě pracoval. Získal práci na tržišti, kde mnohé odposlechl a naučil se mnoha důležitým činostem. Našel k sobě družku a dřel ještě více, až se z něho kouřilo. Rodinka se rozrostla, a když mladí oslíci odrůstali školním kopýtkům, rozhodl starý osel že nastal čas vystavět si vlastní stáj. Vyhlédl si takovou starší, za městem. Udělal plán pro všechny své oslíky a vyrazili hospodařit "na svém".
"Budem pracovat na stáji i v sobotu a také v neděli, když okolní oslíci odpočívají ve svých nových stájích.Doženeme je". Přednášel po večerech své ideály, oslí rodince. "Pár let zapracujeme a budeme mít tak velký chlév jak okolní oslíci"
Pustili se do práce, jen se z nich kouřilo. Nejvíce od toho starého, ale i mladí po návratu ze škol se s vervou pustili do přeměny staré barabizny bez vody a topení, ve vysněný chlév .Přez týden dřeli na záhoncích, aby ušetřili za zeleninu a o výkendech vylepšovali padající stáj.
Jenže mladí oslíci měli dobrý zrak a všimli si že ostatní kolem tak nedřou jak oni a žijí si lépe, že ze starého oslíka se nejvíce kouří, ale je to cigaretový dým a smrad za ním není z potu, ale z tabáku, že studium je jim na dlouhá léta k ničemu, když budou obdělávat mrkev, petržel a lepit starou chajdaloupku. Když ještě starý osel se dokázal se všemi oslíky, bydlícími kol jejich chléva, rozhádat, tak po druhé zimě zahrabali mladými kopýtky a byli zpět ve městě. Dva staří oslové zůstali ve chlévě sami. Chudák osel nechápal proč ti mladí, když jim dal školy nechtějí kopat mrkev a petržel, proč nechtějí pracovat i neděli. Dál dře a šíří smrad kol sebe. Ve chlévě zmizí jen když okolní oslíci s vnoučaty vyjdou, ve svátek na své zahrady.
Jeho vnoučata zahradu i starého osla neznají, a možná je to dobře. Mladí a vzdělaní oslíci je naučí více.