Do rodiny Serváce a Štěpánky Husákových v domě na čísle 71 se narodil 26. 6. 1927 třetí hoch. Po Bohuslavovi ročník 21 a Filipovi ročník 22 přibyl Vladislav. Po šesti letech se narodil ještě Vojtěch.
Otec Servác si k hospodářství jezdil přivydělávat do niklovny v Brně a syna Vladislava nechal ve válečných letech vyučit černému řemeslu, stal se zámečníkem v Králově Poli.
Po válce, v roce 1947 jej osud pracovně dostal do Děčína, kde pracoval pro Chotěbořské strojírny. Únorový převrat se skupině jeho kamarádu nelíbil a rozhodli se v počtu třiceti osob přejít do Německa. Rozdělili se do dvoučlenných skupin. Přechod se podařil všem až na Vladislava a jeho kamaráda. V březnu 1948 byli po okamžitém soudu propuštěni. Této situace opět využili a načerpanými zkušenostmi se druhý pokus podařil.
Ve sběrném táboře chtěl žádat o azyl v USA, ale bylo to zdlouhavé a nabídka na loď do Austrálie byla okamžitá a tak ji využil. Koncem roku 48 již vystupoval na břeh nejmenšího kontinentu. Dle přepravní smlouvy musel odpracovat dva roky v lesích. Po této době si našel místo na železnici ve státě Quensland ve městě Rockhampton. Zde poznal svoji australskou manželku Evelyn s níž se 27.února 1954 oženil. Počátkem šedesátých let se přestěhovali jižněji, za chladem do Brisbane. Vladislav po většinu doby pracoval v železničních opravnách.
Bratr Vojtěch strávil dva roky vojenského života u PTP a podobný osud stihl i jeho syna Petra. Paradoxem je , že dva roky po vojně Petr dostal nabídku jít pracovat k Veřejné Bezpečnosti (policii).
Na podzim roku 1967 využil Vladislav otevřenější politiky KSČ k návštěvě domova. Otec zemřel v roce 1955 a tak se setkal s matkou. Navštívil tak bratry a kamarády. Návštěva bratra Vojtěcha u něho v Austrálii se pro obstrukce našich úřadů a žádosti až u prezidentské kanceláře uskutečnila dva roky po jeho smrti.
Vladislav zemřel bezdětný na mozkovou mrtvici ve věku, pouhých 56 let v Brisbane. Psal se rok 1983. Shodou náhod je dnes 28.7. a tedy 27. výročí jeho úmrtí.
Asi nejvzdálenější Nesvačilský hrob, předurčil zařadit tento životní příběh do rubriky rodáci. Rozhodl se svobodně pro svobodu a určitě pro ni i trpěl. Proto by neměl být jeho příběh zapomenut.
Děkuji jeho bratrovi Vojtěchovi s rodinou za poskytnutí informací a fotografií, jenž si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
VL
2024 © 