Horka posledních dní, kdy teploměr šplhá nad 30°C nutí člověka být doma, v chládku. To se týká však jen těch co nemusí do zaměstnání. Přestože jsem přivyklý být doma dnešní ráno mne vytáhlo ven na malou projížďku na kole. Tady v Nesvačilce je jediná možnost jet polní cestou a to k zřídlu Šaratice. Já se však, za bránou JZD dal doprava směrem k Šinkvicím. Ve fotogalerii najdete pár snímků dokládající pustotu našeho nebližšího okolí. Po asi 1500 metrech pomalé jízdy jsem dorazil k Borkovanskému potoku. Kupodivu v něm opět teče voda a ne bělavý hnus, jak za komunistů. Na tom místě jsem nafotil pár fotek dokladující existenci hráze rybníka, jenž je v publikaci pana Koníčka nazýván Jezírko. Jen kousek dále, asi 300 metrů jsou pozůstatky hráze rybníka zvaného Pod jezírkem. Bohužel to místo je nepřístupné a na fotografii je značí topol, jenž roste u zbytku mostu, který se stal součástí bývalé hráze pod Špidlákem. Reliéf hráze je tam také dobře patrný jako u hráze Jezírka. Možná fotografie dostatečně nedokladují reliéf hráze, k tomu je výhodnější čas když jsou pole sklízena a na nich jsou koleje od strojů, jenž vykreslí profil jako vrstevnice. Dobře jsem se s tím seznámil, když jsem na těch polích sklízel zemědělské plodiny.
Rybníky na těchto místech musely, zaniknou zanášením bahnem splachovaným z nedalekých kopců. Potok je v místech protékání bývalým rybníkem mělký, a to byl za mého života nejméně 2x čištěn. To znamená prohlubován a bahno bylo rozhrnuto v blízkém okolí toku. Rybník signalizuje i nárůst rostlin rákosu, obzvláště za vlhkých roků. To dokladuje záběr na místo bývalého rybníku Pod jezírkem pod Špidlákem. Rákos je v pšenici dobře viditelný.
Hráz dalšího z rybníku již neexistující soustavy je schována v remízku pod Žatčanským kopcem a je velice dobře zachovalá. Jednou se tam vypravím a také nafotím dokumentaci.
Nyní v těch horkách by se nám nějaký i jen malý rybníček hodil. Snad se najde síla v lidech, aby se příroda stala snesitelnou i pro lidi a nejen pro bussines.
VL
2024 © 