Znáte Tuřanské náměstí? Náměstí s parkem kde cestou z Brna zastavovaly autobusy do Nesvačilky, kdysi. Když autobus brzdil, před zastávkou a vy byste koukli z okna na dům vedle cukrárny, viděli byste normální selský dům. Zvláštní pouze pamětní deskou a také tím co je na ní uvedeno. V tom domě se narodil generál Ludvík Krejčí. Generál, jenž jako jeden z mála, který byl ochoten bojovat a Hitlerem.
Narodil se v roce 1890 a byl tedy vrstevníkem našeho rodáka žijícího oproti domu Krejčích, Jaroslava Peregrína Kloce. Oba vystudovali vyšší školu a oba dva skončili ve víru světové války. Na rozdíl od Kloce se z lesníka Krejčího vyvinul dobrý vojenský velitel. Oba dokráčeli s našimi legiemi až do Vladivostoku. Ludvík pokračoval ve vojenské kariéře až do své demise z funkce náčelníka generálního štábu. Protestoval proti politice ústupků Hitlerovi. Po okupaci strávil 10 měsíců v Terezíně a zbytek války strávil jako dělník v knoflíkárně v Jablonném nad Orlicí.
Po válce nastoupil do armády, ale za dva roky byl bez uvedení důvodů penzionován. Komunistům byl trnem v oku, protože byl tělem i duší voják. K šedesátinám jej generál Čepička degradoval na vojína v záloze.
V květnu 1953 obdržel úřední dopis, jenž by se měl rozesílat dnes bývalým stranickým funkcionářům.
„Prověrkou případů důchodového zaopatření bylo prokázáno, že jste byl význačným představitelem dřívějšího, kapitalistického zřízení a že jste v něm zastával významnou velitelskou funkci, ve které jste se exponoval pro udržení a posílení tohoto řádu. Váš bezpracný a nespravedlivě vysoký důchod, poskytovaný Vám dosud jen zásluhou poctivé práce našich pracujících, jste nabyl v důsledku Vašeho bývalého mocenského postavení.“
Ludvík krejčí bez řečí opět nastupuje do knoflíkárny, aby uživil ženu a děti. Soudruzi si užívali moci dosytosti. Opravdu to myslím vážně, že by bylo záhodno těm soudruhům, co se živili politikou takové úřední dopisy zaslat. Všem a bez vijímky.
Osud Ludvíka Krejčího z Tuřan je normálním osudem prvorepublikového vojáka.
V 89 se křičelo „Nejsme jako oni“ až se to přehnalo. Trošku si soudruzi mohli čichnout ke svým praktikám z padesátých let, ono by se jim připomněly mladá léta.
VL
použity materiály od M.Homolové z MF
2024 © 