Lopaťák

Za odměnu se dnes zmíním o zemědělské technice, jenž již neuvidíte a mne okouzlovala jako dítě.

Pohyb shrabovačů mi připomínal křídla. Bylo to kouzelné sledovat onen stroj při práci.

Zde se nazýval „Lopaťák“ jinde mu říkali „Hrsťovka“. Lopaťák asi dle shrabovačů jenž připomínaly mávání lopat větrného mlýna a Hrsťovka  dle hromádek posečeného obilí, jenž se dalo vzít do hrsti. To u nás nebylo možné. Zde obilí narostlo dosti kvalitně, snad na Vysočině, kde úrody byly nižší.

Stroj byl tažen párem koní. Ty kráčely těsně vedle sečeného obilí, takže buď kráčely ve vedlejší pěstované plodině (což koním nečinilo potíže a škodu nenadělali, jelikož uměly chodit tak aby nešlapaly na rostliny) nebo pole muselo být obsečeno ručně. Kočí seděl na sedačce a nebo mohl chodit vedle stroje. Při sečení se sedačka umístnila jednoduše na nápravu vedle velkého kola. Při přepravě po silnici se sedačka umístnila za kolo, vedle zvednuté plošiny.

Šlo o stroj z první republiky, tedy předválečný. Ne každý sedlák měl na to si jej zakoupit. Velice usnadňoval a zrychloval žňové práce.

Zde je stroj v pracovní poloze. Chybí sedačka a shrabovače jsou sepnuty pro přepravu. Na jejich spodní části je zřetelně viditelná vodící plocha po níž se rolovaly rolny a zvedaly a spouštěly shrabovače při práci. Kosa je zde příliš vysoko a seřizovala se pomocí kliky za malým pravým kolem.

Stroj při práci. Dva shrabovače jsou nyní v horní úvrati, jeden sjíždí dole a čvrtý shrabuje obilí po ploše na zem.

Výsledkem práce stroje jsou pravidelné hromádky obilí. Ty se pomocí srpu ukládaly na povřísla či provázky a zavazovaly ve snopy.

Na úvodním snímku je stroj v přepravní poloze. Všimněte si praktického použití malého kola, jenž v pracovní poloze je umístněno na horní straně plošiny a při přepravě se zasune do nápravy a pohonu kosy.

Pohon kosy a shrabovačů zajišťuje velké pojezdové kolo, jenž je proti prokluzu opatřeno týhováním.

Jednoduché, praktické a účinné. Dnes již neznámé.

VL