Mašíni a křížové výpravy

Napsal Viťa (») 17. 7. 2010 v kategorii Události- 20. století, přečteno: 827×
krizaci.jpg

Nezabijěš.                                                                   Masin-c Masin-j

Minulý měsíc sem na Faceboku sváděl tvrdé diskuse na téma, zda jsou bratří Mašínové vrazi či hrdinové. Vycházeje z desatera považuji je za vrahy. Senátor Štětina a jeho přátelé na tento argument zlostně křičí cosi o svaté válce proti zlu.  Když oni použili výrazy jako kráva či blbost (moje) je nekonečná, jsem jim samozřejmě také napsal tvrdá slova, co si o nich myslím a bylo po diskusi. Pan Štětina mne zrušil jako přítele. Asi by v zápalu válečného zpravodaje válku přenesl i do Česka. Argumentoval jsem i křižáckými výpravami, jež ve svatém zápalu konaly neskutečně kruté činy. Právě na dnešek připadá počátek jedné vzorové svaté války, za kterou se nyní církev stydí. Zde je její finále opsané z Wikipedie.

Dobití Konstantinopole:

5. dubna křižáci podnikli první útok na město, byli však odraženi. 12. dubna 1204 konečně počasí dovolilo křižákům útok  zopakovat.[37] Silný severní vítr, zvaný Boreas,[42] dovolil benátským galérám dostat se blízko k městským hr5. dubna křižáci podnikli první útok na město, byli však odraženi. 12. dubna 1204 konečně počasí dovolilo křižákům útoadbám. Křižákům se podařilo udělat díry do hradeb a proniknout do města. Rovněž Benátčanům se, navzdory tvrdému odporu varjažské gardy, z moře podařilo překonat hradby. Křižáci obsadili čtvrť Blachernae na severozápadě, kterou použili jako základnu k dalšímu podmaňování města. Obránci se zatím pokoušeli ubránit hradby pomocí ohně, ale vítr oheň stočil do městské zástavby za spálil domov 15 000 lidem.[38] Město bylo ještě 12. dubna večer ztraceno.[42] Alexios Murtzuflos uprchl z města a ještě během bojů v ulicích byl byzantskými aristokraty zvolen novým císařem Theodor Laskaris, který následně i s byzantským dvorem a konstantinopolským patriarchou uprchl doNikaie.

Drancování, které nastalo, trvalo tři dny a zničena byla mnohá antická a byzantská umělecká díla a další byla odvezena do Benátek.[41] Vypleněn byl i chrám Hagia Sofia i další kostely, neboť křižáci považovali za svou náboženskou povinnost zničit kostely ze svého pohledu heretické.[40] Hodnota získané movité kořisti se odhaduje na 400 000 stříbrných marek.[43] Byzantský kronikář Niketas Choniates napsal, že „samotní barbaři by byli milosrdnější než tito muži ze Západu, kteří si říkali křesťané“.[44] Geoffroi de Villehardouin naopak popisuje nadšení křižáků nad dobytím města a získanou kořistí:

„Všichni se radovali a děkovali našemu Pánu za čest a vítězství, jimiž je obdařil. (...) ta.že ti kdo byli chudí, nyní žili v blahobytu a přepychu. Květnou neděli a následující Boží hod velikonoční slavili se srdcem naplněným radostí za dobrodiní, jež jim Pán a Spasitel prokázal.“[44]

[editovat]Dělení kořiti

Ještě před útokem na Konstantinopol se křižáčtí velitelé dohodli na dělení budoucí kořisti, dohoda je známá jakoPartitio terrarum Imperii Romaniae: tři osminy kořisti připadla Benátkám, stejná část Francouzů a jedna čtvrtina novému konstantinopolskému císaři.[40] Na dobytém byzantském území, které zahrnovalo jižní a jihovýchodní části Balkánu a severozápadní cíp Malé Asie, vzniklo Latinské císařství, jehož součástí byly ze tří čtvrtin menší útvary, které se formálně nacházely pod lenní svrchovaností latinského císaře. Prvním latinským císařem se stal Balduin Flanderský, korunovaný 16. května 1204 v chrámu Hagia Sofi dle latinského obřadu[44] s titulem Balduinus, Dei Gratia Imperator Romanus, Flandiae et Hainault Comes.[45] Jeho protikandidát na císařský trůn Bonifác z Montferratu, dobyl Soluň s částí MakedonieThessálie a založil zde Soluňské království (existovalo pouze do roku 1224). Ve východním Řecku vzniklo Athénské vévodství spravované Burgunďanem Ottou de la Rochem a na Peloponnésu Achajské knížectví pod vládou Guillauma de ChamplitteGeoffroie de Villehardouin. Roku 1207 dobyl Benátčan Marco Sanudo Kyklady a latinský císař Jindřich Flanderský ho povýšil na dědičnéhovévodu z Naxu (1210). V Konstantinopoli byl nastolen latinský patriarcha Tommaso Morosini.

Největších zisků ze čtvrté křížové výpravy dosáhli Benátčané, kteří získali strategické obchodní destinace.[46] Patřila k němu téměř velká část Konstantinopole a Adrianopolis, významné přístavy DubrovníkDrač na Jadranu, peloponnéský KoronModonGallipoli na evropském pobřeží Dardanel a maloasijská Hérakleia a téměř všechny řecké ostrovy včetně Kréty nebo Eubóie. Benátčané tak získali rozsáhlou základnu pro své hegemoniální postavení ve středomořském obchodu, které narušila až expanze Osmanů. Byzantská říše sice přišla o hlavní město a značná území, nepadla však docela; Nikaia se stala centrem nového Nikájského císařství a byzantského odboje proti křižáckým státům v Řecku.[47] Nikájské císařství založil Theodor Laskaris.[40] Další centrum bylo v Trebizondu na pobřeží Černého moře, kde Trapezuntské císařství založil Alexios Komnenos.[44] Třetím střediskem byzantské moci se stalEpirský despotát na pobřeží Jónského moře.

[editovat]Důsledky

Když se papež Innocenc III. dozvěděl o dobytí Konstantinopole, byl spokojen, neboť si uvědomoval, že dobytí Konstantinopole znamená rozšíření vlivu latinské církve a tudíž i papežství na území, jež byla dříve doménou ortodoxní církve.[48] Přesto se zmohl na formální protest[36] a když se dozvěděl podrobnosti o masakrech v Konstantinopoli, byl rozhořčen.[48] Křižákům nařídil pokračovat v cestě do Svaté země, bylo však již pozdě; papežský legát již mezitím křižáky zbavil jejich slibu a křížovou výpravu tak rozpustil.[40]

[editovat]Současnost

Osm set let po čtvrté křížové výpravě, papež Jan Pavel II. dvakrát vyjádřil lítost nad následky čtvrté křížové výpravy. Roku 2001 Jan Pavel II. napsal athénskému arcibiskupovi Christodoulovi: „Je tragické, že útočníci, vyslaní zabezpečit přístup křesťanům do Svaté země, se obrátili proti svým bratrům ve víře. Fakt, že to byli latinští křesťané naplňuje katolíky zármutkem.“[49] V roce 2004, 800 let po dobytí Konstantinopole, ekumenický patriarcha a arcibiskup konstantinopolský Bartoloměj I. navštívil Vatikán a papež Jan Pavel II. při té příležitosti prohlásil: „Jak bychom i my nemohli po osmi stech letech cítit bolest a odpor.“[50] Tato slova byla vykládána jako slova omluvy řecké ortodoxní církví za strašný masakr způsobený bojovníky čtvrté křížové výpravy.[5] V dubnu téhož roku, při osmistém výročí dobytí Konstantinopole, patriarcha Bartoloměj I. omluvu oficiálně přijal. „Duch usmíření je silnější než nenávisti,“ prohlásil Bartoloměj I. během liturgie doprovázenlyonským arcibiskupem Philippem Barbarinem.[51] „Přijali jsme s vděčností a úctou Vaše srdečné gesto za tragické události čtvrté křížové výpravy. Je skutečností, že byl zde před osmi sty lety spáchán zločin,“ přijal Bartoloměj I. o velikonocích 2004 papežovu omluvu.[51] „Duch usmíření ze vzkříšení... podněcuje nás k usmíření našich církví.

I v dobré víře se páchají vraždy a zlo neskutečných rozměrů, nejen v historii. Ona ta historie začíná právě dnes třeba v Afghanistánu či Iráku. Co tam hledáme?

VL

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a osm