Horka posledních dní vystavují rekordní zápisy a my se tlačíme do stínu domova. Obecní ulice zejí celý den prázdnotou. Dříve tomu tak nebylo. Před úspěšnou snahou většího sedláka Vojtěcha Sedláčka z č. 9 založit JZD, byl tento čas naplněn na vsi horečnou snahou o sklizeň úrody. Nyní nastávalo rozhodující období roku, jenž rozhodovalo o bytí či nebytí hospodářství a potažmo celé rodiny. Podíváme-li se do doby ještě dále, opravdu žně rozhodovaly či rodina přežije. Dodávky a daně se musely splatit úrodou a to co zbylo, bylo na život rodiny. Neúroda vrchnost moc nezajímala a ještě k tomu přišel průchod vojska a vesnice vymírala po desítkách osob, hlavně dětí.
Je nesporný fakt, že úspěch Vojty Sedláčka se založením JZD obrátil život na vsi. Po těch 52 letech je zde úplně jiná vesnice. Vlastně co je to vesnice? Dneska se žije stejně ve městě jako na vesnici. Máme ty samé výhody jako městské obyvatelstvo. To potvrzuje i fakt zájmu městského obyvatelstva o bydlení na vsi. Před založením JZD a pár roků i po něm, byl trend zcela opačný. Kdo mohl, stěhoval se do města. Uniknout závislosti na půdě, té dřině, jenž často nekončila předpokládaným výdělkem. Ve fabrice byla mzda jistá. Na polích ne. Sebekvalitnější sadba a vzorová péče o ni ještě nezaručovala velkou a tedy úspěšnou úrodu. Bylo tu ještě počasí a s tím následně choroby rostlin a na konci stáli výkupci zemědělských produktů. To býval také kámen úrazu.
Žádný med, ale přesto se tohoto života báli naši předkové zbavit. Nedokázali si představit, co jim ten Vojta slibuje. Však mu zato při zakládající schůzi JZD shořela stodola a krátce po založení hořelo i 2x v jeho nových objektech. Selský lid je tvrdý a dodnes se nevypátral pachatel. Našel se však mezi nimi člověk, jenž pochopil nezvratnost JZD a naučil lidi je využívat ku prospěchu svému. Byl to František Vymazal z č. 89. Bohužel mu byl dán jen krátký život, ale naučil lidi, že se v tom JZD dá žít a dobře vydělávat. V okolí nebylo družstva , jenž by mělo vyšší odměny jak Nesvačilka. Kde Moutnice, tam to řídil náš rodák, Václav Lízal z č. 88 po stranické linii a strana byla opatrná v rozdávání. Tehdejší systém odměňování byl opravdu družstevní. Co nahospodařili, to si rozdělili. Pracovalo se na takzvané pracovní jednotky – každá práce byla ohodnocena jako by body. Jen na ukázku málo pracovníků dosáhlo měsíčně na 100 PJ. To byli traktoristé. Za jednotku se měsíčně vyplácela záloha 10Kčs a na konci roku se spočítalo s bankou, jak se hospodařilo a v únoru, či březnu byly doplatky za pracovní jednotky. V počátcích to mnoho nebylo, ale již za Franty Vymazala šlo o desítky tisíc. Jenže ouha, ony ty peníze byly, ale nebylo co za ně koupit. Zpočátku se z chlévů budovaly koupelny (jenž vypouštěly vodu do obecní strouhy či na zahradu), módní bylo kupovat obývací stěny a začaly televize. První měl Jara Lízal na č. 11 a další Vojtěch Lízal na č. 57. Koncem šedesátých let šla do kurzu auta. Nákup nabyl jednoduchý. Auto se muselo v Mototechně objednat vinkulací 20000Kčs a čekat tři roky na dodání. Rodiče po dvou letech vinkulaci přenechali za úplatek jinému a sami si koupili los Československé státní loterie, jenž vyhrával první cenu- okamžitý odběr osobního auta. Já si z toho pamatuji, že to byla akce na mrtvici. Samozřejmě tajná a pak ta obava, že los je falešný. Pocházel od výherce z Prostějova. Akce skončila úspěšně a červená Škoda 1000 MB de luxe nám sloužila ještě dlouho po mé svatbě. Za naši vinkulaci si koupil auto Jiří Kolařík z č. 58. Nárůst počtu aut byl v počtu mnoha kusů za rok. Jak jsem již napsal, tento systém odměňování nepasoval vládě a tak docela tvrdě nahnali družstevníky do takzvané pevné odměny. To se přešlo na odměňování v průmyslu, jen s tím rozdílem že daně platilo JZD. Jediným plusem byly větší důchody. Ty z období pracovních jednotek byly prachmizerné. Opravdu pár stokorun.
V tomto období, koncem šedesátých let by již málokdo chtěl pole zpět a hospodařit sám. Ženy, jež ovdověly se nevdávaly z donucení péče o hospodářství. Můj děda říkal „ nechcel bech to spátke ani za nic. V životě jsem se neměl tak dobře“. Život se stal snesitelnější a to se musí komunistům připsat k dobru. Jistě ne všem, ale většině vesnického obyvatelstva pomohl vznik JZD.
VL
2024 © 