Jsou události jenž by se stávat neměly. Tak si to myslíme my lidé, ale je na světě „něco“, že svět běží bez toho, aby přihlížel k našim přáním.
Protikladem sucha je mokro, rychlosti pomalost a radosti je protiklad smutek. Ten poslední příklad jsem uvedl záměrně, abych připomenul hody roku 1984. Tehdy ve 20 hodin, 16. Září 1984 na hodovou neděly, zemřel ve věku 28 roků Miloš Husák, otec Lenky a Lukáše Husákových. Jen dva roky stačily, aby stárek skončil svoji životní pouť na moutnickém hřbitově. On byl s námi za stárka v roce 1982 a jako by memento- přesně za 2 roky zemře. Nedá se zapomenout, zvláště když po hodech, jež byly také úžasné jako letošní, mi starý pán u piva pověděl jednu pověru.
„To se nemá, míchat svobodné a ženaté za stárky, jen aby se něco nestalo“
Dodnes mne mrazí, že on to jako by tušil. Řekl to jako pozdní varování, či spíše jako poučení pro budoucnost. Byl to dědeček manželky zemřelého. Chápu mnoho souvislosti běhu života, ale toto je něco co nemohu pochopit. Jak a proč se to tak stalo?
VL
2024 © 