Čím jsem starší, tím mám větší pocit, že svět se opakuje v malých obměnách. Zavrhnutá, zastaralá řešení jsou po letech znovu zaváděna jako zlepšení.
Jenom malý příklad je Integrovaný Dopravní Systém. Jako dítě jsem jezdil do Brna vlakem a jako důchodce také. Malý rozdíl je, že nyní se jezdí přes Telnici a dříve se v Žatčanech se odbočovalo na Újezd a nádraží. Ve fotogaleriji přináším pár snímků i s porovnáním s Irskem. To se nedá, bohužel porovnávat. Bude to asi i cenou.
Dvě fotografie zobrazují i památníky v okolí cesty. První je pamětní deska na příkopu před závorami u nádraží Telnice a druhým perníková chaloupka na nádraží Chrlice. Ta je památníčkem mého dětství. Má malou vazbu i na Nesvačilku, ale slib mlčenlivosti potomků dodržím. Chaloupka je dokladem tvořivosti a uměleckého cítění zaměstnance drah. Je to v podstatě domek na zahradní nářadí na erarární parcele. Docela se podivuji, že se vždy najde někdo, kdo tento malý zázrak obnoví.
Létání je krásné a bere si i oběti. Tragický konec měl 11.4.1989 let pplk. Mikeše a mjr. Bencalíka na dvoumístném MiG-21US ozn. 0746. Manévrovali na malé výšce, přičemž vyhledávali na pozadí země nízkoletící vrtulník. Došlo přitom k překročení kritického úhlu náběhu, jejich stroj ztratil rychlost a přešel do pádu. Oba letci zahynuli v troskách stroje, nedaleko železničního přejezdu v Telnici.
Při příjezdu na ostudné, brněnské vlakové nádraží se vlevo za kovošrotem rýsuje nové nádraží, lépe řečeno jeho odstavná část. Vlastní vlakové nádraží je muzejní exponát jak stavbou, tak i službami. České Dráhy to je firma dobrá jen pro své zaměstnance. Přestože jejich vznik sahá do doby císařství, jsou vzorem komunistického hospodaření. Hlavní jsou odboráři a my cestující je jen obtěžujeme.
Příjemnou cestu přeji
2024 © 