Jednou prožitek„na vlastní kůži“ a jedno drsné přiznání mi nedovolí kliknout, účastním se, na pozvánku Hospody Nesvačilka na návštěvu otevřené hospody na Štědrý večer.
Za onen vlastní prožitek může základní vojenská služba u Vojenského Útvaru 9123 v Drhovicích u Tábora. Možná moje setrvání v kasárnách na vánoce roku 1973 udrželo světový mír, ale nechci více zažít takovou hroznou touhu po svých blízkých. Bylo nás tam na 2 stovky, ale 200 opuštěných jedinců. Nepomohl řízek jak půl Brna a dobrý salát (preferuji kapra), konečně vytopená (teplá) jídelna, mandarinky a čokoláda. I Tichou noc nám pustili z gramofonu, bohužel to jen zvyšovalo stesk. Leželi jsme tiše po kavalcích a mysleli na domov v dáli. Hrozný večer.
Na Štědrý večer jsem od té doby pouze s rodinou.
Druhý důvod je přiznání vězně na Mírově, že nejhorší jsou tam vánoce. Dvakrát jsem ono nevlídné místo navštívil a přiznání mi zní stále v uších.
Tak nevidím důvod proč opustit na Štědrý večer rodinu a jít do studené hospody. Na tu mám čas jindy. Vše má svá pravidla a kdo je nedodržuje tak se jednak ochuzuje a za druhé vystavuje v nebezpečí.
Nebude asi mnoho takových hospod po republice, ale je mi líto všech těch, co tam budou sedět na Štědrý večer ale přesto, dobrou chuť a hezké místo v domově důchodců.
VL
PS- těší mne že se líbí mé odpovědi na tuto nabídku na FB
Foto je z profilu naší hospody na Facebooku.
2024 © 